O nás

V roce 1981 vyšlo v časopise Jezdectví několik informačních článků Ivany Oslíkové o westernovém způsobu ježdění na amerických rančích. Někdy na jaře 1982 – asi v květnu – ve stejném časopise byl otištěn jiný článek (Bohuslava Oslíka) o tomto způsobu, který vyzkoušel Karel Mročka z Metylovic na základě informací získaných od manželů Oslíkových. Dal si s výcvikem práci a po nějaké době měl Karel přijetou svoji kobylku perfektně na tzv. Neckreining. O tom všem informoval článek B. Oslíka. V článku byla zároveň nabídnuta pomoc Karla Mročky všem zájemcům o tento způsob ježdění.
Reagovalo na něj poměrně značné množství zájemců, kteří Karlovi Mročkovy buď napsali nebo ho přímo navštívili. Karel jim své zkušenosti včetně stavby westernového sedla nezištně předával a zároveň seznamoval tyto zájemce s adresami ostatních, takže se po čase začala vytvářet svým způsobem přirozená skupina vyznavačů tohoto způsobu ježdění, která mezi sebou začala udržovat osobní nebo písemné styky.
Na podzim téhož roku 1982 se uskutečnil zkušební I. ročník tzv. Beskydské stezky v Rožnově pod Radhoštěm za účasti asi jedenácti jezdců. Byla to ve své podstatě distanční jízda, tak jak ji známe dnes. Vyznačovala se však ještě na tehdejší dobu dost neobvyklou zvláštností. Jezdci, kteří jezdili westernovým způsobem byli všichni westernově oblečeni a prakticky vystoupili v tomto oblečení poprvé na oficielní sportovní soutěži. Samozřejmě, kromě jezdců se zúčastnila i Beskydské stezky řada diváků – pozorovatelů z ostatních částí tehdejší ČSR. Mezi pozorovateli byli kromě jiných i MUDr. Bayerová z Hucul Clubu Praha, MUDr. Karol Holly s manželkou, kteří přijeli do Rožnova až z Hronovců. Karol Holly se o westernové ježdění velice zajímal a stal se, jak se domnívám, jeho prvním propagátorem na Slovensku. Později i on pořádal v Hronovcích tyto soutěže.
Na druhém ročníku Beskydské stezky v Rožnově (30. 9.-2. 10. 1983) již bylo na jejím startu doslova několik desítek jezdců s koňmi, jak jednotlivců, tak z jezdeckých oddílů. Okruh navázaných osobních styků se tak úspěšně rozšiřoval. Jak to ani jinak dopadnout nemohlo, bylo potřeba získat další informace a zkušenosti a tak zásluhou Ivany Oslíkové, Karla Mročky a tehdejšího JO Slovan Frenštát pod Radhoštěm byl v následujícím roce ve dnech 3.-16. 6. 1984 zorganizován první kurs westernového ježdění v ČSR.
Kurs vedli tehdejší mistr Švýcarska ve westernových soutěžích Beat Haug a jeho manželka Anita. Oba měli zkušenosti z jednoho ranče v Brazílii, kde se nechali na určitý čas najmout pro získání vlastních poznatků při westernovém výcviku koní. Tento kurs vedli pouze za ubytování a stravu. Jako účastník tohoto kursu mohu otevřeně prohlásit, že jsem obdivoval jejich dá se říci profesionální a odpovědný přístup k práci, ke které se uvolili. Skutečně se snažili předat co nejvíce toho, co znali. Bohužel na tehdejší dobu jsme nebyli vybaveni videovou technikou jako dnes. Haug měl s sebou spoustu videokazet, nám se však ani po usilovném shánění nepodařilo sehnat žádný videorecordér (jediný v okolí vlastnil lyžařský skokan Parma, ten však byl mimo bydliště a jeho otec samozřejmě bez jeho souhlasu ho půjčit nemohl). A tak muselo zůstat u několika amatérských filmů ze švýcarských westernových soutěží. Ale i ty byly dobré a tak jsme mohli poprvé shlédnout, jak takové soutěže vypadají. Zároveň jsme mohli v jednom z filmů shlédnout velmi známého trenéra westernových koní Dysliho jako přímého účastníka soutěže jak mu kobyla nešla. Podle vyprávění Haugových Dysli později dostal na ni vztek a kobylku prodal. Z toho lze vyvodit, že ani mistr nemusí mít vždy úspěch (to by si měli pamatovat někteří mistři u nás, kteří obviňují z neúspěchu kdekoho včetně hloupých rozhodčích, jen ne sebe).
Po této vývojové etapě probíhaly v dalších letech na různých místech Stezky, jejich součástí však již byly westernové disciplíny, z nichž samozřejmě kraloval trail a rychlostní soutěže. O ostatních disciplinách nebylo tolik informací.
Ale už 5. 8. 1989 byly uspořádána v Přerově westernová soutěž s názvem Moravská cena. Na startu bylo více než tři desítky jezdců z celé bývalé ČSSR. Na programu soutěží bylo tehdy pět discipliplín: Trail, Pole Bending, Barrel Racing a další dvě oblíbené soutěžní rychlostní hry – záchranáři a tzv. 4 lístek.
O širokém zájmu, který tato na tehdejší dobu ojedinělá akce vyvolala mezi veřejností svědčí skutečnost, že celý program sledovalo se zájmem téměř pět tisích diváků ze všech koutů republiky. Nechybělo ani působivé dokreslení programu hudbou country skupin Nugget a Bumerang. Bylo to první veřejné oficielní sportovní vystoupení westernových jezdců a jak pro tehdejší dobu bylo typické – organizování takové soutěže se neobešlo bez různých administrativních potíží. Jeden příklad za všechny – plakáty podléhaly censuře a tak úředník okresního úřadu, který plakát schvaloval, povolil plakát pouze s jezdcem na koni v oblečení sportovního jezdce klasického anglického ježdění. Původní obrázek jezdce na plakátu ve westernovém stylu byl zamítnut. Paradoxem bylo, že večerní průvod westernových jezdců městem na koních, včetně dostavníku s nápisem WELS FARGO byl povolen a za účasti dopravní policie jako pořádkové služeby bez potíží proveden. Byla to prakticky živá reklama pro WR soutěže příštího dne a také mohutná účast diváků tomu odpovídala.

Bylo by nedobré zapomenout na členy tehdejšího organizačního výboru – Janků, Petřeka, dr. Habrnala, Tomčíka a dalších, jejichž jména si již nepamatuji.
Na této soutěži byly některým účastníkům předány k posouzení tzv. Zásady československého western-ridingového klubu zpracované Jiřím Šichem. Pošilhávalo se již pomalu po založení takového klubu. Zásady byly opatrné s ohledem na situaci té doby, byly stylisovány ve velmi jednoduché formě a obsahovaly pouze 10 bodů. Byl to jakýsi jednoduchý základ pro pozdější řádné stanovy.
2. prosince 1989 se v Přerově sešel aktiv jezdců, organisátorů a příznivců westernového ježdění. Sezvali ho organisátoři Moravské ceny WR do tělovýchovného areálu tehdejší TJ OSP Přerov. Účastníci měli zhodnotit současnou úroveň WR v ČSSR, kvalitu soutěží, jezdců a koní. Dále měli vypracovat návrh systému soutěží WR pro rok 1990 a projednat návrh pravidel tzv. Speciálních jezdeckých disciplin. Toto byl svým způsobem náhražkový název westernových soutěží, vynucený tehdejším stávajícím politickým systémem, jehož zlom teprve přicházel. Jednání řídili Vratislav Gloziga a Josef Petřek.
Hned při projednávání 1. bodu programu o stavu a úrovni WR v ČSSR došlo k zásadní změně postoje všech účastníků k projednávaným otázkám. Účastníci se jednomyslně shodli na tom, že ČSTV není nijak zvlášť nakloněna rozvoji Westernového ježdění, že jezdecké oddíly až na výjimky nemají zájem připravovat koně pro westernové soutěže, celý systém ČSTV je zkostnatělý atd….

Z těchto důvodů byl nadšeně přijat návrh na založení samostatného Československého Western Riding Clubu. Většina přítomných tuto myšlenku v sobě nosila už dlouho, a tak bylo jen přirozené, že na aktivu, který měl snad poprvé řešit samostatně otázky WR v ČSSR, tyto mšlenky vykrystalizovaly ve spontánní jednomyslné rozhodnutí takový klub založit.
10. března 1990 se v Přerově sešla skupina pozvaných příznivců WR s úkolem vypracování stanov WRC a zajištění jeho registrace u Ministerstva vnitra. Prakticky se jednalo o ustavující a tudíž i první valnou hromadu WRC. Schůze začala v 10 hodin a protáhla se až do 19. hod. večer, neboť účastníků bylo více jak 20 a každý měl svým způsobem na ty které věci odlišný názor. Stanovy byly přijaty a odeslány MV k registraci, kterou toto potvrdilo během krátké doby pod č. VSP/1-2194/90-R. Prvním presidentem na této ustavující schůzi byl zvolen Vratislav Gloziga.
Otevření státních hranic umožnilo našim jezdcům a zájemcům o WR navšívit v září 1990 jako diváci AMERICANU – mistrovství Evropy westernových soutěží, které se koná každé 2 roky v německém Augsburgu. Jako účastník tohoto zájezdu musím říci, že jsme byly přijati pořadateli velice pohostinsky, sjednali si s námi informační rozhovor včetně fotografování, byly nám zajištěny zlevněné celodenní vstupenky, které platily i pro tzv. galavečer, který je pořádán v polovině týdne.
V prodejních 4 halách bylo k dostání prakticky vše, co je třeba pro jezdecké sporty včetně odborné literatury. Odtud jsme také dovezli Pravidla WR soutěží, které používá EWU (Erste Western Union Deutschland). Byla přeložena a upravena za spolupráce J. Šicha a Jos. Uhlíře pro naše podmínky a vydána v češtině. Byla koncipována tak, že číslo článku pravidel našich, odpovídalo číslu článku pravidel EWU, což se ukázalo jako výhodné pro spolupráci našich a zahraničních rozhodčích.
Na základě již vydaných pravidel bylo svoláno do Přerova v únoru 1992 informativní školení potencionálních rozhodčích WR soutěží za účasti delegovaných členů klubu z Čech, Moravy a Slovenska. Přibližně od této doby se začínala kromě jména Karola Hollyho objevovat i další jména slovenských členů WRC jako Petr Hryc, Josef Jeluš, Hynek Machalík, Dušan Deák, Vlado Pandula, Podolan Milan a Pavel, Dudas Viliam, Balcárek Tomáš a další. Splu s nimi se registrovaly sekce Velká Luka, Lubina, Bratislava a další.
Ještě po rozdělení bývalé ČSR prováděli svou činnost všechny sekce z Čech, Moravy i Slovenska v rámci jednoho společného WRC. Až rozdělením měny bylo nutno přistoupit i k rozdělení klubu včetně rozdělení financí, které bylo provedeno na základě poměrného počtu členů. Od tohoto rozdělení začaly vyvíjet svou činnost již kluby dva. V ČR dosvadní WRC, ve SR vznikla SAWR – Slovenská asociácia western ridingu.
Autor: Jiří Šich